Červenec

Červenec začínám bez plínek. Už je nenosím. Jen na spaní. Jak to po obědě, tak to noční. Je to neskutečně příjemný pocit. Sice neustále maminku a tatínka proháním s výkřikem "chci čůrat", ale jsou oba děsně trpěliví a pak mi vždy složí pochvalu, utřou papírkem. Chtěla bych se naučit do nočníku dělat i bobek, to se mi povedlo zatím jen 17x a dostala jsem za to dáreček. Za několik bobanů puzzle s Krtečkem. To je velká motivace. Moc mě puzzle baví. Také už mi maminka nekupuje plínečky na zalepování, ale takové kalhotky. Umím čůrat do travičky, nad kanálkem a když není zbytí tak i na chodník u auta.
S tím, že jsem se naučila prakticky za dva dny na nočník, jsem přišla o pohodlí krytých zad díky bodíčkům. Tatínek mi koupil nová tílečka, která jsem si za pomoci maminky vybrala. Bodíčka byla fajnovým oděvem, ale ta svoboda bez plíny? To pohodlí?
Doslova opakuji co mi kdo poví. Tím pádem se stávají velmi vtipné situace. Třeba z ničeho nic řeknu tatínkovi "Chceš plácnout přes zadek? Budeš hodný?" Anebo naopak umím báječně vyznávat rodičům lásku. Oni mi neustále říkají, že mě milují a já jim pak také říkám, že je miluji. Povětšinou obě strany dodají "šíleně, ale šíleně Tě miluju".
Mám čím dál tím více svou hlavu a svůj názor. Prosazuji se. Chce to se mnou trpělivost. Jsem děsná cíťa. V jednu chvíli sebou třískám o zem v záchvatu fortelnýho kykyrysu, pak dostanu najednou lítostivou a chci "obiky". Zleva doprava.
Málokdy spím po obědě. Dělám v postýlce binec, rambajz a čerchmantštiny. Také se vysvlékám z tirička a tílečka a ta se pak pokouším oblékat Rudolfovi.
Zvyšuje se má posedlost pořádkem. Nemám ráda smítečka, když to jde, tak je sbírám a vyhazuji do koše. Vadí mi špinavé ruce, oblečení, boty. Maminka se ptá po kom to mám a okolí se jen usmívá a odpovídá "No to by mě opravdu zajímalo".
Mate mě reklama na mléčný výrobek Matylda. Kdo by čekal, že moje jméno může být použito v marketingu? Při jejím vysílání křičím "Matylda, Matylda". Dokonce jsme s maminkou koupily 4 příchutě. Matylda se teda moc jíst nedá.
Umím si sama vylézt do židličky. Velká úleva pro maminku a sourozence v břiše.
Maminka mi nechává dorůst ofinu.Takže za mnou neustále lítá se sponkou, ofinu už mám do půlky očí.
Rozčiluje mě průvan a poletující záclona. Pištím "průvan, průvan", než jeden z rodičů nezavře okno, nebo dveře
Doma nepiju z lahvičky, ale z hrníčku, nebo skleničky.
Preparuji jídlo, hračky. Smítka nazývám výhradně "sajrajtem". To musí velmi potěšit, maminku nebo babičku, když uvaří jídlo a já pak takovou dobrotu jako sušené rajče nazvu "sajrajtem".
Zmiňované puzzle skládám i to, co je pro děti od sedmi let. Jde to pomaleji, ale jde.
Vyprávím dlouhé historky o Karkulce. Tu jde Karkulka do bankomatu pro penízky. Tu jde za babičkou a nese jí v košíku pivko.
Do souvislých vět, které se už už blíží ke konci zakomponuji slova jako "ťufky, ňufky". Líbí se mi, jak se mě neustále někdo ptá co to znamená a já odpovím zase nějaký nesmysl.
Prababičce do Šternberka jsem poslala balíček s lušťovkama. Prababička mi na oplátku po telefonu poslala pusinku!
Rodiče tu a tam oslovuji jménem. Tatínka víc, on na to více reaguje a tak ho o to více provokuji.
24.07. 2011 mi byla sundána z postýlky část ohrady. Tatínek namísto něj našrouboval prkno. Učím se tak další samostatnosti, šetří se tak maminka se sourozencem v břiše a vůbec, je to další krok k samostatnosti.
Červenec také z tohoto pohledu:

• Mamince je konečně dobře, neblinká
• Zastavila se u nás po delším čase teta Kateřina
• Přivítali jsme babičku Radotínskou po návratu z její dovolené v Itálii
• Byla jsem s maminkou na jeden den na chaloupce otrhat rybíz
• Jezdíme do Počernic skoro každý víkend. Ale třeba také proto, abychom s panem truhlářem dohodli vestavěné skříně a jiný nábytek. Skříně rodičů už jsou takřka hotové
• Pořídila jsem si první velké zranění. Odřeninu na koleni.
• Zase jsme zavedli každotýdenní vídání se s tetou Evičkou a Jeníčkem. Maminka je moc ráda, že Jeníček za ty dva měsíce nevolností tolik nevyrostl.
• Jezdíme s maminkou hodně na šmírování nábytku do obchodních domů.
• Viděla jsem se s tetou Klárkou
• Vídáme se také hodně s tetou Luckou, Emičkou a nově s Ondřejem. To je vám fešák! A jak je hodný!! Spí a jí!
• Navštívila jsem s rodiči a tetou Evičkou "Kroužky na Vltavě". Hezké, hezké! A ty plány co tu ještě chtějí realizovat!
• Ochutnala jsem nanuk a kopečkovou zmrlinu. Nanuk byl vanilkový Ledňáček a kopečková zmrlina byla jahodová a pistáciová
• Zamilovala jsem se do rajčat. Vychutnávám si je. Vysrkávám jen střed s pecičkama, ostatní dávám na stranu.
• Začala jsem se bát vysavače. Proč? No to nevím, asi proto, že v ruce s ním jde práce.
• Maminka si několikrát denně vyslechne:
  "Mamí, hele, hele"
  "Mamí, kde mám tohle nebo tamto"
  "Mamí to nejde..(vzteká se)"
  "Mamí chci čůrat, chci papat, chci jogurt, chci céčka, chci za babičkoj...chci, chci, chci..."
  "Mamí, kde je tatínek? Babička? Dědeček?" (to se opakuje tak 10x za dvacet minut.
• Skokově mi opět vyrostla noha. Opět nastalo zděšení, že to dítě, to jest já, nosí malé boty.

Váha je v rozpětí 11.8 - 12.5 kg. Neptejte se jak je to možné. Vážená jsem na jedné váze. 
Nohu už mám 25 a výška okolo 93-95. Nebylo možné mě změřit přesně.