Leden

Měsíc leden, první měsíc roku dvacet deset je za mnou. Utekl tak rychle, jako utíkal tuhle sníh ze střechy protějšího domu. Celý leden byl pro mě jako bílý plášť na všem, co jsem do té doby mohla poznávat. Leden přikryl bílým plášťěm chodníky, auta, střechy i střechy na komínech, parapety, travičku, stromy...lavičky v parku. Byly třeskuté mrazy, až mi přišlo, že se ze samé předpovědi mínusových teplot zamlžují Pavlíkovi Borovičkovi v teple televizního studia brejličky.

V lednu se nám rozbilo několik věcí. Rozbil se vysavač, k velké radosti Májinky, rozbilo se autíčko, tatínkovi se polámal počítač, rozbil se toustovač, mě upadlo kolečko u postýlky. Jako největší pohromu jsme zhodnotili rozbité bačkůrky tatínka. Než se vyřídí reklamace, ťape doma v papučích pro hosty.

V půlce ledna byla maminka v Prakulu u pana Pohlraicha a pana Vaňka. Od té doby se u nás vaří zcela jinak. Líp. Maminka po návratu o sobě říkala, že je totální kuchařský elév. Že do této chvíle vaření jen předstírala, že od teď teprve začne vařit. Tatínek si zamnul ruce, povídal, že jsou to nejlíp investované peníze za uplynulý rok a že tak má na nějaký čas o dárky pro maminku postaráno. Také už se ozývají moje oblíbené tetky a tak je kulinářský den u nás na spadnutí.

Stejně na spadnutí je narození miminek tety Evičky a tety Míši. Až se narodí, moje parta se pěkně rozroste. Pravděpodobně o další dva chlapy, ale to vůbec nevadí. Budu mít teda kamarády Huga, Filípka, Adámka, Čendu a další dva. Asi budu jediná holka v partě, tak budu mít aspoň ponětí o autech a jiných klučičích kratochvílích. V březnu se má ještě narodit holčička tetě Lucce a strejdovi Pepovi. Na tu už se taky moc těším.

Moje babička měla hlídací premiéru. Bylo to jednu lednovou sobotu. Naši vyrazili do divadla. Pidivadla. Babička dorazila večer, pomazlila jsem se s ní, pak mě rodiče vykoupali, uložili a napojili Nutrilonkem a já usnula. Jsem, byť to velmi často maskuji, tvor vychovaný. Spala jsem proto celou noc, aby se mnou babička neměla žádnou práci. Babičce se u nás líbilo. Když maminka s tatínkem dorazili domů, hajala na naší sedačce, dívala se na televizku a vůbec se jí od nás nechtělo. Jako na takový hlídání se těším. Když to bude takhle, tak ať rodiče chodí ven beze mě.

V lednu jsem se viděla s Emičkou, Čendou a Hugem. Také se strejdou Kyklopem, Kalim, Martinem, Pepou a Karlíkem. Tetky v lednu reprezentovaly Evička, Martinka, Míša, Kateřina, Nikolka, Lucka, Rady a Danuška. Byla jsem ohromně společenská.

Také dorazila depeše z Národního výboru od pana starosty. Maminka s tatínkem se chechtali. Prý mě z radnice zvali na "vítání občánků". Inu tuhle společenskou událost mi rodiče nedopřáli. Jsem křtěná a to je z jejich pohledu důležitější.

Asi bych měla zmínit, že už skoro chodím. Když držím svého méďu Rudu, tak se přestávám bát a ujdu až pět kroků. Jako rychlejší přesun stále platí užití všech čtyř končetin. Nicméně každý večer s maminkou a tatínkem trénujeme chůzi a zlepšuji se. Tu a tam dostanu na nohy botičky, abych si zvykla. To nemám ráda. Obuv je zcela zbytečná. Zakopávám o ni, je těžká na nohou. V babuších mi chůze taky nejde, rolují se mi na nohách a vyzouvají se. Nejlepší jsou ponožky, opatřené protiskluzovým potiskem. Vývoj prvních kroků je bolavý vzhledem ke kolenům, ale jakmile začnu chodit, končí mi ulejvání. Takže rodiče trochu natahuji. I když, Májinku pak už dohoním...

V lednu jsem byla u paní doktorky Pacovské na prohlídce. Z ordinace jsem byla odnesena v náručí a při ohlédnutí se na mojí paní doktorku a sestřičku, uzřela jsem v jejich tvářích úlevu, že tentokrát mají ordinaci bez poskvrny. Dekorace zůstala kde byla, podlaha bez újmy. Vážila jsem 8489g a měřila jsem rovných 75 cm. Maminka se večer podívala do tabulky, kterou dostala od paní doktorky a konstatovala, že má výška se pohybuje u horní hranice a váha u dolní hranice. Jsem tatínkova!!!