Březen

Loni v březnu jsem se narodila. Loni v březnu bylo tepleji než letos v březnu. Udílely se ceny Českého lva za nejlepší filmy, vyhrál snímek Karamazovi. Na Sněžce upadl kus polské observatoře a osm tisíc zemědělců protestovalo před nějakým tím ministerstvem. A co se stalo letos v březnu?

Jela jsem kupříkladu tramvají, prolétla se letadlem a drandila metrem. Oslavila jsem své první narozeniny. Žel díky nemoci jen v kruhu rodinném, oproti plánované merendě v kavárničce kam chodíme pro bedýnky. Když jsme u oslav, oslavila jsem svůj svátek.

Byla jsem přestěhována do svého pokojíčka. Při realizaci zútulnění jsem pomáhala. Co bylo kam položeno jsem srazila, či nalepené odlepila. Ale už bydlím a je to fajn! Spím déle a lépe.

Zlobím s příjmem tekutin. V důsledku jednoho takového zlobení jsem byla rodiči odvezena na pohotovost. Tam jsem byla proklepnutá tamní MUDr. No mojí paní MUDr. Pacovské nesahala ani po kotníky a to byla jednou tak stará. Ta paní MUDr. Tamní. Nicméně s prázdnou jsem neodjela. Odjela jsem s doporučením hroznového cukru a také jsem si tam uhnala morybundus, který zavinil, že jsem nemohla se svými kamarády oslavit narozeniny.

Maminka si našla nové poponášedlo na mou tělesnou schránku a tatínek mi ho koupil. Je to fajn! Také jsem dostala svůj první pugét vůbec a to k MDŽ.

Naučila jsem se zcela neohroženě ukazovat na libovolné předměty. Je to sranda, protože maminka s tatínkem se po mě začali opičit a tak na sebe i na libovolné předměty ukazují rovněž.

Viděla jsem se se svými kamarády. Jako je Filípek (toho teď tajně miluju), Čenda, Emička, Jeníček. Utužují své přátelství k nim. Jak říká maminka, nezáleží na kvantitě, záleži na kvalitě.

Na narozeniny Filípka se mi narodila moje nová kamarádka. Violka! Je maličká a už se na ní moc těším.

S Filípkem se mám senzačně. Uvedl mě do společnosti, uvedl mě na pískoviště. Předvedl klouzačku, písek, kamínky, jak s vercajkem na písek zacházet a také mi předvedl svou galantnost. Vozil si mě a podával mi stále dokola chrastítko, které jsem házela na zem. Držel mě za ruku, kterou mi na rozloučenou políbil. V ZOO mě provedl podél pavilonů a výběhů zvířátek. Objímá mě kolem ramen a ukazuje mi v leporelkách zvířátka. Líbí se mi.

Ke konci měsíce jsme byli na týden v Barceloně. Z mého pohledu se jednalo o senzační změnu zavedených zvyklostí. Pro maminku a tatínka se jednalo o velké dobrodružství a vysilující týden. Jak oba shodně špitají; "Nikdy jsme se netěšili domů jako tentokrát."

V březnu jsem se zastavila za svojí paní MUDr. Pacovskou. Když mě viděla, spráskla ruce a zvolala; "Aha, ona už chodí..." Pak se s paní sestřičkou chechtaly. Zjistilo se, že jsem cca o pět měsíců v sociálním vývoji napřed. V něčem naopak pozadu. Já prostě tu lahvičku s nápojem držet nebudu a nebudu. Měřila jsem 77cm a vážila 8.870g. Dle tabulek, stále tatínkova holčička.