Zimní úmor, to je únor

Maškarní, maškarní, maškarní! Moje první maškarní!!!Huráá. Měli jsme ve školce maškarní dopoledne. Přišel klaun a byli jsme pohromadě se třídou Broučků. Šla jsem za Japonku. Sklidila jsem hodně komplimentů, v důsledku toho jsem se culila a styděla.
Také jsme s maminkou a nakonec i s babičkou vytvořily mnoho papírových ptáčků, které jsme poté pověsily v pokojíčku. Maminka si vymyslela, že jako budeme lákat jaro i tím, že budeme simulovat návrat ptactva z teplých krajů.
S maminkou a Aninkou jsme byly na první počernické návštěvě. Byly jsme u mé kamarádky Terezky. Chodíme spolu do školky a maminky si spolu vždy hezky povídají. Bydlí stejně jako my v domě s babičkou a dědečkem. Bydlí až na samém konci Počernic za rybníkem. Mají velkého psa, který je prý ještě štěně, pak mají králíky a snědla jsem u nich hrozně moc bonbónů.
Hraju s tatínkem po večerech Aktivity pro děti. Vůbec společenské hry nabraly úplně jiný směr. Maminka s tatínkem hrozně nerada hraje společenské hry, kdy se nejedná o tzv. kooperativní hry. Tatínek neumí prohrávat. Je to tím, že ho babička s dědečkem, když byl malý nechávali vyhrávat. Maminku její rodiče ani prarodiče vyhrávat nenechávali a tak jí nevadí prohrávat. Následně pak logicky tatínkovi vysvětlila, že se mnou to bude stejně. Že se musím naučit příjmat prohru jako součást života a výhru jako radost, která není samozřejmá. Já ovšem z prohry kolabuju. Zatím maminčina teorie o tom, že si mám hraní v první řadě užívat selhává.
Opět jsem pronesla mnoho vtipností. Ta která se vryla byla tato. "Já jsem celý tatínek? A to se jako budu muset válet celý den jako on?" Maminka vypukla v huronský smích. Ve své podstatě i tatínek, který byl ovšem svou prostou charakteristikou zaskočen. Faktem ale je, že tatínek rád a hodně odpočívá.
Hraji si s magnetickým divadýlkem. Vystačím si hrát sama, své divadelní hry.
Aninka se stala plně mobilní díky chodítku. Opět je více veselo a já se musím více snažit střežit své hračky.
Ve školce jsem na Valentýna vyrobila krásné srdíčko. Dala jsem ho mamince. Doma Valentýna neslavíme, rozhodně tatínek domů nechodí s pugétem a bonboniérou. Ale protože srdce je dobrý námět na tvoření, jedno takové srdce jsme s maminkou z obalu od vajec vyrobily.
Některá jídla se ve školce bohužel nedají jíst. Kupříkladu vločková polévka, nebo drožďová pomazánka. Když se k tomu navrh k obědu přihodí brambory s masem, jsem vcelku hladová. Doma mne pak čeká super velká svačina, kterou s chutí sním.
Stávají se mi časté nehody na záchodě. Nějakým zázrakem si počůrávám spodní kalhotky. Někdy spodní kalhotky i zbývající oděv. Je to děs! Maminka mi říká "počůránku". Snažím se problém řešit už jen tím, že si spodní kalhotky vysvlékám, dávám na topení a oblékám čisté. Žel denní spotřeba narůstá. Tereza: na její obranu, ke konci února pochopila, že když nebude líná a dá si k záchodové míse stoličku, oblečení nepočůrá.
Užila jsem si únorový nával sněhu s rodiči, se sestrou, babičkou, ale i kamarády ze školky.
Vymyslela jsem závody s krabicí. Touto dobou už krabici nemáme, maminka jí vyhodila z okna. Pravdou je, že jsme s ní dělaly s Aňulí kravál, ryk a hluk a hádaly se a přetahovaly.

V únoru jsem vážila 15,7 kilogramů a měřila 106 cm.