V zahradě Kinských

Po delším čase, viděla jsem zase Jeníčka a tetu Evičku. Jeníček bude za chvíli velký jako já, roste do krásnýho kluka. Už se těším, až spolu budeme pobíhat sem a tam, stavět hrady z písku a jiné čerchmantštiny.

Byli jsme všichni čtyři velmi spokojeni, že svítí sluníčko a tak jsme se usadili v zahradě Kinských na jedné z mnoha krásných, dřevěných laviček. Naše počínání beze smyslu, zato plné radosti zhatil až vydatný déšť. Byly jsme s maminkou durch.

Nevadí, napříště se třeba zase vydáme zahradou Kinských a dojdeme až k hřišti, nebo až na Petřín. Tak jako když jsme šli s tatínkem...