Jsem obohacená o sestřičkovský rozměr

Moje první věta po probuzení je; "Kde je Anika?" Maminku a tatínka můj zájem těší. Jako každý rodič měli obavy, zda-li sestřičku příjmu a budu o ní jevit zájem, nebo ji budu ignorovat a dělat naschvály. Nejsem přeci hlupák.

Musím ovšem popravdě přiznat, že jsem kupříkladu dneska byla trochu rozladěná, když maminka Aninku chovala v náručí. Formou několika kontrolních dotazů ze mě maminka nakonec dostala, že jsem smutná, že Aninku chová. Bylo mi vysvětleno, že když bude maminka chovat Aninku, mám za ní přijít a že bude chovat i mě. Že má dvě ruce na svoje dvě holčičky a že tím pádem není důvod, abych byla smutná.

Chodím Aninku hladit po hlavičce když piští, asistuji u přebalování a jsem děsně statečná, protože věřte, někdy je to hodně smardlavý přebalování. Starám se, aby byla přikrytá, občas i když maminka potřebuje, aby přikrytá nebyla. Dívám se, jak maminka Anince omývá zadeček a také jsem viděla, jak si Aninka dopřává koupel v umyvadle. To bych nevěřila, že se dá v umyvadle koupat.

Nebudu ale zapírat, moc se těším, až bude Aninka schopná hrát si s Duplem, nebo se mnou lítat po zahradě. A co teprve naše výtvarky?!
Jsem zkrátka obohacená o sestřičkovský rozměr.