Květen

Letošní květen se už na věky věků bude spojovat s onemocněním mojí maminky. Tato událost zasáhla poměrně velkou část naší rodiny a přátel. Maminku si chtěli nechat v nemocnici, bylo to opravdu vážné. A co to bylo? Nefritida, neboli zánět ledvin. Maminka se o mě nemohla starat a také jí to celé širé příbuzenstvo zakázalo. Nikdo s maminkou moc nediskutoval a tak se stalo, že jsem se na 12 dní ocitla v ráji. U babičky a dědečka. Jak já se tam měla krásně. Maminka se zatím vyzdravila. Odpočívala, spala a prý po mě i plakala. Po shledání mi ještě několik dní šeptala, že jí bylo jen půl a moc to bolelo. A že už mě nepustí z náruče.

Ovšem i jiné události se staly. Kupříkladu jsem byla dost rozčarovaná, jak Filípek na prvního máje volíbává Eminku namísto mě. Jsem holka hodná, přející, tak jsem do jejich počínání nijak nezasahovala. Jak říkává maminka: "Přej a bude Ti přáno, dej a bude Ti dáno!" Něco na tom bude.

Stále se dooslavují mé narozniny. Je to príma. Přišel mi gratulovat Čenda. Dovlekl stan s 50ti balonky. Poveselili jsme se, naši se také poveselili a bylo. Následně jsem poveselení oplatila já. Čendovi byl rok ke konci měsíce a tak jsem mu dovezla dárek. Ještě jeden u nás má, ten chce předat i tatínek.

Účastnila jsem se události natolik významné, až z toho jde hlava kolem. Účastnila jsem se voleb 2010. Byly důležité a jsem ráda, že jsme s rodiči dopomohli k rezignaci pána s pupínkem na tváři. On není sympatický.

Koncem měsíce mě postihla nějaká choroba. Nechci na to vůbec myslet. Dostala jsem od své paní MUDr. Pacovské antibiotika. Blivajz nad blivajz. Naštěstí jsem se z nemoci brzy vykřesala a zase mohla dovádět.

Vážím 9, 540g. Není člověka, který by mě změřil...